THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Již značně omletá fráze o výrazném a kvalitním deathovém podhoubí našich bývalých spolufederalistů dostává další potvrzující poklepání. Co poklepání, spíše pořádný přitakávající výprask, neboť s druhou deskou se nám o slovo hlásí slovenští smrtonoši ANTARES. Ta zatím sice ještě nemá oficiální zastřešení od vydavatele jako její předchůdkyně, což ovšem neznamená, že by pod paprsky laseru nemohla vypuknout slušná apokalypsa.
Ze skupiny S.W.A. se při nahrávání prvního demosnímku v roce 1997 rodí ANTARES. S dnešní deathovou mašinou má ještě pramálo společného, když prvními krůčky okupuje spíše tradičnější metalová území, ovšem všechno se neustále mění a tak i ANTARES na promo demu "Bleeding Sun" již míří k tvrdším břehům. Po odkroucení vojenské služby, když už mají všichni jasno v tom, jakým směrem pokračovat, dochází k nahrávání debutu, který nakonec do své péče přijímá rakouská firmička CCP Records z Linzu. Styl je již plně infikován smrtící injekcí a tak není třeba se obávat, že by novinka z vyhledávaného studia Exponent měla za svou starší sestřičkou pokulhávat.
Již dávno nejenom nářezem živá je smrt, což si ANTARES naštěstí velmi dobře uvědomují. Takže po kraťoučké vstupní vložce se z beden v jakostním zvukovém balení sice vyvalí hustá kytarová stěna a přímý atak bicí soupravy, jenže hned bridge skladbu "Devils Gift" láme šeptaným hlasem pod nímž kytary nešetří melodickými vyhrávkami ala gottenburgská scéna a tohle všechno dohromady smíchá refrén podpořený trylky kláves. Recept celé desky je vlastně strašně jednoduchý. Snažit se překvapovat, měnit nářezové pasáže za oddechová akustická cvičení, pestrou rytmikou udržovat posluchače neustále pozorného, ale především nenudit! A ANTARES tohle všechno zvládají se záviděníhodnou rutinou mazáků. Když už je příliš chropotu, zařadí šepot, křik nebo jakési polozpěvné úseky ("S.D.I.F.M."), po přílivu bleskurychlých kytar pohladí čiročirá náladovka ("Infantuation") a kopákové orgie neustále košatí prací černobílých kláves. Když navíc připočteme povedené grafické zpracování bukletu a zjevný zápal, je další řečnění jen mletím prázdné slámy v sýpce téhle vyvedené záležitosti. Chtějme raději o to více naslouchat!
Zbývá tedy jen popřát hodně štěstí při hledání vydavatele, takhle nenudící materiál aby totiž v deathu jeden pohledal. Snad se nebude opakovat dávno smutná pravda, že štěstí přeje průměrným a ta mrcha muška jenom zlatá svým zářivým úsměvem polaská i ty s vlastním názorem na věc.
Ač tvrdý, přesto na poměry stylu pestrý materiál nám na své dvojce přinášejí slovenští smrtonoši ANTARES. Kdo k jejich hlomozícímu naléhání nezůstane chladným jistě chybu neudělá, tak se držte pevně, je to jízda!
7,5 / 10
Peter Kastil
- zpěv
Juraj Mac
- kytary a basa
Michal Puskar
- kytary a basa
Juraj Dubosky
- klávesy
1. Devils Gift
2. Mists Of Avalon
3. Made In Fear
4. Neurotic Child
5. Infantuation
6. End In Amon Hen
7. S.D.I.F.M.
8. ...Till The End Starts
V (2022)
Resurrection (2011)
Mind Collectors (2005)
Made In Fear (2003)
Sad Hope (2001)
Bleeding Sun (demo) (1998)
Antares (demo) (1997)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Samovydání
Stopáž: 41:35
Produkce: ANTARES
Studio: Exponent
Kontakt: Peter Kaštíl, Mazúrova 30, 036 01 Martin - Slovensko
cakam, ze dalsie albumy budu este lepsie. pokial budu robit take skoky ako od sad hope k made in fear tak sa ma nasa scena na co tesit
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.